Výpočet zatížení větrem

Vodorovné zatížení větrem svislých konstrukcí je buď určeno v souladu s národní normou, nebo jsou hodnoty zadány uživatelem. Následující odstavce popisují příklad, jak postupovat v souladu s přípustnými metodami současné ČSN EN 1991-1-4. Vyberte z nabídky „Země“ možnost „Česká republika (ČSN EN 1991-1-4)“. Při zvolení jiné země se postupuje dle stejných principů.

Kalkulační metoda v souladu s ČSN EN 1991-1-4

Pro území ČR se užívá metoda výpočtu prostřednictvím tlaku větru v závislosti na výšce. Tato metoda je obecně přípustná pro stavby do výšky 200m. Stanovíte rozměry budovy, např. výšku budovy h, šířku budovy b a hloubku budovy d. Nakonec musíte stanovit oblast větru a kategorii terénu. V případě pochybností byste vždy měli užít méně příznivou hodnotu – Oblast I je příznivější než Oblast V, „Jezera nebo oblasti se zanedbatelnou vegetací“ jsou nejvíce nepříznivou kategorií terénu.

Zjednodušená metoda v souladu s DIN 1055-4 (jen pro Německo!)

V případě výpočtů pro území Německa a některých dalších států můžete v poli „Kalkulační metoda“ nastavit „Zjednodušený postup“. Tato metoda je obecně přípustnápro budovy do výšky 25 m nad úrovní terénu. Dále zadáte rozměry budovy, tedy výšku budovy h, šířku budovy b a hloubku budovy d, a zadáte nadmořskou výšku stavby. Nakonec musíte určit Oblast větru a Kategorii terénu (vnitrozemí nebo pobřežní oblast). V případě pochyb zadávejte vždy méně příznivou hodnotu, např. „Pobřežní oblast“ místo „Vnitrozemí“.

Přímé zadání zatížení větrem závislého na výšce

Jako alternativa k výpočtu v souladu s ČSN EN 1991-1-4 je možné zadat ‚zatížení větrem závislé na výšce‘ přímo. Klikněte na „Přímé zadání“ místo „Země“ a klikněte na tlačítko „Přidat“. Mějte na vědomí, že zde musíte zadat výsledné zatížení, a ne dynamický tlak větru, který je vždy násoben aerodynamickými součiniteli. Tlak větru je zadáván s kladnými hodnotami, sání větru se zápornými. Je předpokládáno, že zatížení je rovnoměrně rozloženo po šířce a hloubce budovy, tedy např. rozdílná zatížení vzhledem k rostoucím hodnotám sání v oblastech rohů budovy nejsou zohledněna.

Mezní hodnoty

Maximální přípustné hodnoty, které budou uplatněny při návrhu nosníků a skel, jsou stanoveny na kartě „Mezní hodnoty“. Pro nosníky je možno stanovit pouze limity průhybu, pro skla mohou být také stanoveny mezní hodnoty napětí.

Mezní hodnoty průhybu

Je nutno posuzovat odděleně statické mezní hodnoty profilů (průhyb) a skel (průhyb a/nebo napětí). Maximální čelní průhyb rámových (nosných) prvků lehkého obvodového pláště měřený mezi body upevnění nebo ukotvení na stavební konstrukci nesmí podle ČSN EN 13830 překročit menší z hodnot L/200 nebo 15mm. Nosné rámy rámových konstrukcí jsou výrobcem zařazeny do třídy odolnosti podle ČSN EN 12210 a nesmí překročit příslušné hodnoty uvedené tamtéž. Průhyby skel normami omezené nejsou. Je na uživateli, vyžádat si tyto hodnoty od výrobce skel a zadat je do programu. Často se užívají hodnoty „8 mm“ nebo „L/300“. Kromě průhybu skla je možné omezit také průhyb jednotlivých polí nosníků, zvlášť pro sloupky a příčky. Nejčastěji užívané hodnoty jsou v programu zadány jako návrh a v případě potřeby mohou být kdykoliv změněny.

Mezní hodnoty napětí

Maximální přípustné hodnoty napětí pro různé druhy skla jsou uvedeny v dolní části dialogu. Hodnoty uvedené v dokumentu Technická pravidla pro navrhování liniově uloženého skla (známé pod zkratkou TRLV) jsou navoleny automaticky. Upravit je možno pouze hodnoty pro tabule skla vyrobené z polokaleného skla (TVG) , protože tyto jsou regulovány obecnými technickými předpisy. Běžné maximální přípustné hodnoty napětí pro TVG jsou již zadány.

Jednotky

Je jen na uživateli, jaké jednotky tlaku větru a napětí v programu a tiskových výstupech zvolí. Kromě [kN/m²] nebo [N/mm²] je možno zvolit také [N/m²], [Pa], [kPa] nebo [MPa].